„Kdo hasič, ten Sokol“
Před 160 lety 5. 3. 1862 zahájila činnost tělocvičná jednota pražská. Od května 1862 s 
náčelníkem PhDr. Miroslavem Tyršem, který navrhl heslo „Tužme se“. V r. 1865 člen Sokola 
Pražského Jan Bílý navrhl ustanovení dobrovolného hasičského sboru z řad členů. Zvláštní 
komise o věci jednala 27. 3. 1865 a nesouhlasila s názorem. Valná hromada Sokola Pražského 
15. 10. 1865 rozšířila první paragraf stanov o „cvičení hasičské pěstují“. Místodržitelství 
potvrdilo změnu 28. 3. 1866 a souhlasilo, aby sborem hasičským byla i sokolská jednota v 
Berouně, Jičíně a Mšeném. K dalšímu rozmachu v zakládání docházelo po vydání spolkového 
zákona z r. 1867. Zakládání českých hasičských a tělovýchovných spolků bylo v této době 
spojeno s národním uvědomováním občanů. Zbývá ještě dodat, proč nebyl založen „Sokol“ jako 
místní jednota ústředí sokolského, ale „Sokol“ funkčně „hasičský.“ Sokol měl vyhraněné 
nacionalistické zaměření a averzi k habsburské monarchii a římsko-katolické církvi. To 
nemohlo být po chuti rakouským úřadům, jež všemožně brzdily jeho činnost a bránily v 
zakládání nových jednot. Jiná situace byla ovšem v Čechách, hlavně okolo Prahy, kde měl český 
živel naprostou a tradiční převahu, jinak bylo na Moravě, více klerikální, méně vlastenecky a 
národně založené a dílem smířlivé s danou situací. Je proto logickým vyústěním, že hasičská 
činnost, i když doplněná sokolskými prvky, nalézala většího pochopení u úřadů a byla dokonce 
jimi podporovaná. V letech 1867-1868 Miroslav Tyrš s pražským hasičským sborem pomohl 
dotvořit české hasičské názvosloví. V r. 1868 schválil výbor pražského Sokola pod heslem „Kdo 
hasič, ten Sokol“ hasičská cvičení do své činnosti. Výbor Sokola schválil 11. 1. 1868 tzv. „dobré 
zdání,“ zavedení hasičského cvičení poté, co o věci podal návrh Dr. M. Tyrš. Bylo to v době, 
kdy se v Sokole projevila krize a zájem o cvičení upadal. V roce 1870 bylo v Čechách 12 
hasičsko-sokolských jednot, k jejichž činnosti náležela i hasičská cvičení. V roce 1871 třetina 
všech sokolských jednot věnovala hlavní pozornost hasičství. Dr. M. Tyrš tuto skutečnost 
rozpoznal. Pro zachování původního cíle Sokola – tělesná výchova – nedoporučoval rozvíjení 
hasičského cvičení, ale utváření samostatných hasičských spolků. V roce 1875 bylo evidováno 
71 sokolských jednot se 7 812 členy, z nichž cvičilo pouze 1 156 sokolů. 
Některé jednoty se v letech 1874-1876 přetvořily do spolků hasičsko-tělocvičných. 
„Jaroměřská rezoluce“ z 6. 6. 1881 doporučovala sokolským jednotám, aby se sloučily s 
hasičskými, neboť v mnoha obcích poklesl tělocvičný ruch a zdatní cvičenci by mohli být 
užiteční pro hasičstvo. Právě hasičské sbory se staly na krátkou dobu významným soupeřem 
sokolského hnutí, když se mnoho členů Sokola pokoušelo skloubit členství v obou spolcích a 
postupně dostávaly hasičské spolky přednost. Tím způsobovaly odliv členů ze sokolských 
jednot či dokonce jejich zanikání. Silně se také ozývalo volání po spojení obou spolků do 
jednoho a vytvoření tělocvičně-hasičské jednoty. Ze strany sokolských činitelů nebylo ovšem 
nikdy vyslyšeno, reakcí byla uveřejňovaná memoranda ze schůzí a články v Sokole. V nich se 
činitelé odvolávali na vyšší úroveň tělesné průpravy, kterou Sokolové svým členům poskytují 
a ze které i hasičské sbory profitují a na nadřazenost mravních cílů spojených se sokolstvím 
krásným uniformám a lesklým hasičským přilbám. Smířlivý jazyk volil především Tyrš, který 
nabádal ke vzájemnému respektu a poukazoval na hlavní rozdíl mezi hasičskými jednotkami, 
které sloužily zájmům místním a mezi sokolskými spolky sloužícími myšlence „všeobecně 
vlastenecké“. Miroslav Tyrš proti tomuto spojení později ostře vystupoval a v r. 1882 se 
hasičství od Sokola oddělilo.
Mgr. David Dvořáček
Odborná rada pro historii OSH Žďár nad Sázavo